Kmet a kráva.

Jan Evangelista Nečas

Kmet a kráva.
Na pasekách hrozný hlad ostrým zubem hlodal. Chalupník svou kravičku na zabití prodal. Výměnkář ji do města vede k řezníkovi. Obrázek ten rád bych vám zachytil zde slovy. Stará sešlá kravička skoro kost a kůže – žebra na ní každý hned spočítati může – vyvedena ze chléva před úsvitem ranním od starouška, ochotně ubírá se za ním: on ji sobě zapřáhal, za pluhem s ní chodil, on ji z chléva na pastvu vyváděl a vodil. – Zachvěl se kmet shrbený při hubené krávě, zimou snad, či proto, že uvažoval právě, jak jí silný tovaryš do hrdla nůž vrazí – – Stařec krávu odevzdal, k domovu se plazí – Zimou, hladem, únavou zmořen do ostatka, sedl, zmrzl. Narostla na něm jinovatka. Našli ho tam tuhého lidé jdoucí k městu – Kmet i kráva odbyli poslední svou cestu! 34