1848.

1848.
Jsem ovšem mlád, jen vím to z knih, čím byl nám Bach a Metternich pro historii dneška, a ještě ke mně doniká i bolest dnů těch veliká, jich atmosféra těžká. Ten režim břitký, nepravý však pomohl nám ku zdraví, jak v Hellmuthu se dočtem, neb v důsledku i příčina, že lepší fáse počíná vždy trapným letopočtem. Jsem ovšem mlád a zřím-li snad mdlý nyní obrys barikád, tím vinno asi čtení a stará vášeň veškerá,veškerá jak na hladině jezera jen chabé zrcadlení. Mdlý odraz všeho nejistý, zřím táhnout v plucích gardisty při vření bubnů sporém, zbraň chladně kmitá všeliká a nahé srdce dotýká se těchto uniforem. 19 Mí otcové, mí dědové, po první frási jalové jste vytrhnuli směle, mně dosud nejdou do hlavy ty kalné vaše představy o zvycích nepřítele. Já nejsem cynik, nikoli, však odmítám jen s nevolí se kořit malým věcem a dráždí mne dnes pohříchu do údivu i do smíchu váš poměr s Windischgrätzem. Je mrtev otec, mrtev děd, co zemřelo, hrob nedá zpět, smrt práva svého bdělá. Jsem soucitem k svým slovům štván a cítím v prsou hukot ran,ran jak na Hradčanech děla. 20