POSVÍCENÍ.

Jan Opolský

POSVÍCENÍ.
Sám nevím už, zda pravdou je, či není, co odbarvila léta rozumná, kdys dávno bylo u nás posvícení a já svou holku ved’ jsem za humna. Byl podzim teplý. Sklízela se řepa, i v jabloních rok zřel se bohatý; mně vtírala se připomínka slepá na bytosti, jež budou počaty. Noc bezlunná, jen od hospody kdesi hlas fagotu se třepal veselý, my dotknutím svá muka řekli jsme si a srdce svá jsme tlouci slyšeli. A cítili jsme plachost chůze svojí i temný žár dvou promluvených vět, mdlý polibek rtů více neukojí a dvojí duše hrozí sešílet. Po polích šli jsme mimo černou sochu, snad nejsvětější pannu Marii, až do lesa a báli jsme se trochu té tišiny, jež sílu zabíjí. Jak zlosyn chvěl jsem se a zamlknul jsem zcela a ona klesla na mech – čekala. 37 Krev ze všech žil mi vytrysknula vřelá a po těle mi, zdá se, stékala. Tu les byl pust. Jen zatemnil se kolem, by hloubí svou skryl její nahotu... A svatá socha do tmy zřela kolem a shasínala píseň fagotu. 38
Básně v knize Hrst ironie a satiry:
  1. BEZ KONFESE.
  2. JEGLIĆ BISKUP.
  3. CESTA K LÁSCE.
  4. VETERÁN.
  5. REVOLUČNÍ.
  6. PLÁČ OTCE DUCHOVNÍHO.
  7. NOVÁ HESLA.
  8. 1848.
  9. DEGRADACE.
  10. VEČER K ÚCTĚ JULIA ZEYERA.
  11. VOJEVŮDCE.
  12. TĚLO ŽENY.
  13. LIST PROGRAMOVÝ.
  14. HOSPODÁŘSTVÍ.
  15. VROUCNÝ DOPIS.
  16. NOVÁ FÁSE.
  17. KONSTITUCE.
  18. POSVÍCENÍ.
  19. SLEČNĚ.
  20. SRBSKO.
  21. MODLITBA V PENSIONÁTU.
  22. VE JMÉNU SVĚTLA!
  23. RCI, ŘÍME...
  24. KRAJ.
  25. OLOUPENÁ RODIČKA.
  26. KORUTANSKÉ MALVERSACE.
  27. BYL JEDNOU JEDEN...
  28. PÍSNIČKA O ŘÍŠSKÉ RADĚ.
  29. VOLEBNÍ REFORMĚ.
  30. AVIATIKA.
  31. ROZJÍMÁNÍ.
  32. NOVÉ KRÁLOVSTVÍ.
  33. MARŠÁLSKÉ JUBILEUM.
  34. VZHŮRU!
  35. BALLADA.
  36. PRO LÁSKU.
  37. LITERÁT.
  38. MATCE.
  39. KU KONCI ŽIVOTA.