PRO LÁSKU.

Jan Opolský

PRO LÁSKU.
Já zemru, řekl útlým hlasem, dál hoře svého nesnesu, však slova ta se neobešla bez strojeného přednesu. O zemru, řekl ujec starý k své příliš mladé neteři, kdež ona stála s bílým pasem,pasem jak první růže na keři. Ta slova čiré lyričnosti „smrt pro lásku i pro krásu“ jsou prostě vzata z almanachu ve bledém modrém atlasu. Tu ptáci v parku slabě pěli i v javoru i na buku, neb lásku znali odedávna,odedávna jak bílou jeho paruku. Já zemru láskou, řekl útle, však zřel, jak růže ztepilá na líci měla uštěpačnosť, jež v almanachu nebyla. 67