VOJEVŮDCE.

VOJEVŮDCE.
Je to pro tu smutnou dráhu náklad jistě pestrý: vojsko, čuby, inženýři, milosrdné sestry, ikony a v jejich nitru ostatkové svatí... Všecko hodlá podle stavu za Rus bojovati. Vojsko, čuby, inženýři, popi vodkou tupí, s jedinými svého druhu naběhlými trupy. Kapely a kotly, děla, prapory a miny, naplněné ke ctí boží smradlavými plyny. Koně, voli znečistění, teskný kádr pluků, vše chce k dílu přiložiti nohu nebo ruku. Popi, voli, vojsko, děla v jednom poutu pevném. Ještě žije stará pýcha jako pode Plevnem. Ještě žije, jako žila, srdce v prsou pálí, máme ještě od té doby zaschlé generály, myté krví moslemínskou, naložené v soli, s nimiž můžem v pravou chvíli objevit se v poli, injektovat vojsku hrdost: „Pozor! pravá, levá. Já byl kdysi pobočníkem otce Skobeleva, 26 súčastněný, ponořený v každou jeho dumu, já jsem z našich komandantů nejspíš při rozumu, já jediný mohu znáti, jak se ta věc dělá..dělá...“ Vojsko, čuby, inženýři, popi, koně, děla....děla... 27