SRBSKO.

Jan Opolský

SRBSKO.
Oči mé snad bezvědomky v knize se starými zlomky hořká místa volí, tatáž marnost jako kdysi dnes se do ovzduší mísí na Kosově poli. Chmurná vůně srbské krve rozlévá se jako prve, na planinách zraje, Sáva jako oběť živá v nezhojeném žalu vplývá volně do Dunaje. Drina, luzná lidu máti, která zřela umírati poddané i cary, úpí jako nástroj dlouze, propůjčuje lidské touze přídech dějin starý. Lesy, hory, sirá země, kterou smutek šatí jemně v šerý závoj tenký, cítí, jak by v hrudi tkvěla od staletí zrezivělá ocel damascenky. 40
Básně v knize Hrst ironie a satiry:
  1. BEZ KONFESE.
  2. JEGLIĆ BISKUP.
  3. CESTA K LÁSCE.
  4. VETERÁN.
  5. REVOLUČNÍ.
  6. PLÁČ OTCE DUCHOVNÍHO.
  7. NOVÁ HESLA.
  8. 1848.
  9. DEGRADACE.
  10. VEČER K ÚCTĚ JULIA ZEYERA.
  11. VOJEVŮDCE.
  12. TĚLO ŽENY.
  13. LIST PROGRAMOVÝ.
  14. HOSPODÁŘSTVÍ.
  15. VROUCNÝ DOPIS.
  16. NOVÁ FÁSE.
  17. KONSTITUCE.
  18. POSVÍCENÍ.
  19. SLEČNĚ.
  20. SRBSKO.
  21. MODLITBA V PENSIONÁTU.
  22. VE JMÉNU SVĚTLA!
  23. RCI, ŘÍME...
  24. KRAJ.
  25. OLOUPENÁ RODIČKA.
  26. KORUTANSKÉ MALVERSACE.
  27. BYL JEDNOU JEDEN...
  28. PÍSNIČKA O ŘÍŠSKÉ RADĚ.
  29. VOLEBNÍ REFORMĚ.
  30. AVIATIKA.
  31. ROZJÍMÁNÍ.
  32. NOVÉ KRÁLOVSTVÍ.
  33. MARŠÁLSKÉ JUBILEUM.
  34. VZHŮRU!
  35. BALLADA.
  36. PRO LÁSKU.
  37. LITERÁT.
  38. MATCE.
  39. KU KONCI ŽIVOTA.