Ve květu.

Ve květu. Mrtvé přítelkyni K. H.
Juž to kvete, jak jsi sobě přála ve dny chladné s těžkým povzdechem, na záhumní, hle, jak meze vzplála, v lese co to zvonků nad mechem. Kousek nebe v každém uschováno, dá se trhat, zrovna pro tebe, až jsem přijdeš po pěšince ráno, která prohřátá již nezebe. Skřivan též tu, kukačka již kuká, přijď se tázat, na kolik as let, s vějířem již neskřehne ti ruka ani bledý, vždy hovorný ret. Juž to kvete! Starý sedmihlásek v sadě na štěpu zas domovem. Teplounko je, nehne se ni vlásek, zpěv jen jásá v moři vzduchovém. Višně tvoje stejně stará věkem, již jsi v sadě měla nejradši, bílých květův obalena vděkem zelený šperk listů roztáčí. 12 Vše již čeká útulné a zdobné, se sedátkem jasmínová skrýš, kde jsi čítávala verše drobné, a ty ještě, ještě otálíš? Kde jsi? – Nač ta rakev chladná, tmavá? Promluv! Jaro volá... křičí... Spíš? Láska čeká tichá, usměvavá, probůh, a ty ještě otálíš? 13