První stéblo.

První stéblo.
Jak zlatá nit to stéblo slámy mně včera kmitlo do očí, jež ptáček někde mezi trámy si v prvé hnízdo zatočí. A za stéblem mé zraky spěly a za ptákem, jenž plaše lít, a v duši se mi hlasy chvěly – jich smysl těžko povědít. Tak ve pralese zbloudilému, když z dálky světlo prosvitne, a na ráz opět konec všemu, zrak tmu a tmu jen zachytne. Tak v poušti je as karavaně, když uzří fantom oasy.oasy, a na ráz na to vichru dlaně ji v žhavý písek zahází. Tak člověku je po vší práci, když o sobě sám počne snít, a illusí se řada kácí, jíž nelze, nelze zachytit. 27 Co ptáku, zvěři, stromu, květu postačí plně ke štěstí, to prchá od lidského retu, jenž hltá jen báj, pověsti... A skloněn nad biblí on neví, co holubice znamená, již Noe vítal žalmů zpěvy, a snítka její zelená: Dnes je to pouze stéblo slámy, jež pták si v hnízdo zatočí a život vnese v krovů trámy a život v nás, nám do očí. Ty zlaté niti každým jarem vlát musí s řims a se věží, neb život v tomto světě starém ne nám, však lásce náleží. 28