Šveholily vlaštovice.

František Serafínský Procházka

Šveholily vlaštovice.
Šveholily vlaštovice nad kostelní věží, že již z dálky po strniskách chladný mrazík běží, že již z dálky mhy se valí ouvozem i lánem... Šveholily, s Bohem daly věži příštím ránem. Co jí zbylo? Trčet k nebi ve chmuru a zlotu a pak hnízda opuštěná hlídat ku životu. Nedat bouří strhnout si je s praskajících krovů, v hnízdech její jaro žije, z tad jí vzlítne znovu. – Co ti zbývá v žití sporu, jenž tě v mlhy kácí, a kdy k jihu odletěli nadějí tvých ptáci? 38 Pevné vypjat v bouři čelo do vichrův a zimy, aneb, co jich odletělo, uletěti s nimi! 39