Čtenářce románu.

Čtenářce románu.
Nic nerdi se, že stihl jsem tě od konce knihu tvoji číst. Byl nudný počátek, smím tušit – proč na poslední saháš list. Rek mladý, krásný, sympatický tvou ihned zajal zvědavost, pak jeho milé láska vřelá a zkoušená ta její ctnost. Než zápasy a trýzně obou i sudby různé oběti tě zajímati zcela počnou, jich konec hledíš zvěděti. Pak spokojena šťastným smírem tou dlouhou cestou k němu jdeš a v kapitole nejsmutnější si šťastný konec vzpomeneš. Však nevzpomeneš sobě, drahá, že tebe též si zvolil kdos, bys do románu živobytí svůj neznámý si nesla los. 29 Zda autor bude shovívavý, jak s rekyní svou naloží a mezi samé vonné růže zda cestu její položí? Zda bez effektů volným tokem řad sváže šťastných kapitol a z terminů svých vyloučí-li, co zve se zoufalství a bol? Toť otázek je příliš mnoho, a odpověď jich daleka, neb list, jejž bys tu obrátila, má milá, na tě nečeká. Však jista buď, že slovo jedno vždy v knize té se nalezne, neb což ten autor dokázal by bez lásky slova vítězné? To jedno už, zda v oné chvíli se prst mu s péra v konci smekne, neb v dosaženém zrovna cíli smrť suše „konfiskabl“ řekne. 30