KRÁSA.

KRÁSA.
Plné sály hostmi vřely, jaký opojivý ruch! Girandoly kol se stkvěly, páni, dámy jako včely tísnili se v úzký kruh, kde stál schýlen k sličné ženě, dívaje se v shon a šum, Medicejský, spokojeně plný pohár tiskna k rtům. „AnoAno, páni, krásné dámy, je to pravda, já to pěl, městem popěvek můj známý komnatami, arkadami jako blesk se rozletěl. „Mladost prchá neustále, chytněte ji, dokud čas,“čas, zazniž tedy k její chvále satirů a faunů hlas!“ Mnohý se tu usmál pijan a hloub v svoji patřil číš, v tom Agnolo Polizian z kruhů luzných dám, jak z lijan výr by pozved hlavu výš, 27 zaskuhral: „Máš pravdu, pane, mládí, velký bohů dar, kéž jen krůpěj jeho skane rozkoše nám ve pohár! Mládí moc jest, ale Krása bohyně je vedle ní! Mládí zpívá, Krása jásá, v rumy Mládí květy střásá, Kráse přípitek můj zní!“ Smích tu zavzněl vyzývavý a zněl tichem komnaty: „Co to o Kráse zde praví Polizian nosatý?“ „Právě, sám že beze krásy“ hrdě Agnolo dí všem, „vítám v ní jen bránu spásy, pro vše lidstvo, pro vše časy její hlasatel tu jsem! Divíte se, dámy luzné, i vyvy, švarní rytíři? Duch je krásný – tělo nuzné, a duch k hvězdám zamíří!“ Kynul. – Rozstoup se kruh pánů, nový ruch a nový šum, hledělo vše v onu stranu, mramorovém na stojanu, v líci plno božských dum, 28 Venuše kde nahá stálastála, jakby z pěny vstala teď, v záři jak by od ní plála každá váza, každá zeď. „Kdo jsi idealu bližší,“ Polizian klidně děl, „směleji svou zvedni číši, ať ho Orkus, Nebe slyší, Jehova, ďas, archanděl! A kdos ošklivý, ty klidně v zahanbení oči sklop, zato hloub a stejně vlídně fauní rty své v číši ztop!“ 29