Lesní zátiší.

Emanuel z Čenkova

Lesní zátiší.
Jak mile překvapuje mezi lesy, ve stínu jedlí, břiz a buků směsi, pruh louky, na ní myslivna pak bílá! Ve trávě toulá se kol drůbež čilá, a na rybníku, jenž spí bez hnutí, si pluje teď pár pyšných labutí. Dál malý zámek... Clonou žalusií se v prvním patře jizby šeré kryjí, jež pusty jsou, rok celý opuštěny; uvnitř obrazy lovů zdobí stěny, po chodbách, kde tvůj kročej dutě zní, zříš přečetné parohy jelení. A zámek čeká, sídlo ticha, míru, zda vzejde jemu chvíle chvatu, víru kdys na podzim za mlhavého času, až při psů štěkotu a rohů hlasu sbor honců vyjde v lesní úvaly, – za štvanou zvěří houkne: Halali! 40