Starodávný motiv.

Emanuel z Čenkova

Starodávný motiv.
Je láska živý strom, jenž ke rtům níží své větve chvějné s vábnou plodu tížítíží, jak by chtěl podat mi své ovoce; hlas tajný dí: V těch plodech mír a klid, kdo chceš být blažen, spěš je zachytit, bys v moře štěstí splynul hluboce. Leč kdy své dlaně vztáhnu po nich v touze, kams mizí mně jak lhavý přelud pouze, jejž obraznosť v mou duši vetkala; vždy nové kouzlo novou mukou zas mne trýzní, po lásce touhou chvěju se jak chodec žízní a trpím žalný osud Tantala... Znám konec všeho, žiju bez naděje, vím, z květů všech že smrti dech jen věje, že lásky žár se mění v klamu chlad... a přece vždy po sterém zoufání, když láska ke mně blíž se uklání, jak proklatec zas musím – milovat! 77