Z dětských vzpomínek.

Emanuel z Čenkova

Z dětských vzpomínek.
Když zřím, jak bavíte se v kruhu dam, jich prohlížíte účes, nové šaty, do kouzla vzpomínek se zahloubám, jež mysli naše jako řetěz zlatý svou čarodějnou mocí drží spjaty: sním o vás rád jda cestou žití sám. To dávno již, kdy vaše postať malá jak andílek, v němž na sta diblíků, se na kolenou mojich houpávala sled černých jahod majíc na rtíku; já čítal s vámi v školním slabikáři a líbal květ těch dětsky svěžích tváří. A nyní v dámu dorostla jste vnadnou, jste odměřenou v řeči, ke mně chladnou, svůj úsměv vážíte jak démant draze a hrdě přijímáte poklon frase. Má řeč se do vzpomínek neosmělí, vždyť vím, že jakás propasť nás již dělí! 71