Neznámým milencům.

Emanuel z Čenkova

Neznámým milencům.
V snách zřím je kráčet stromů dumným stínem při zpěvu kosů, šumu vodotrysků, hled plane jim, jak spili by se vínem, mdlou chůzi často staví v sypkém písku a líbají se toužně, divoce – a já teď sedím pod kaštany v chladu, má lebka plá jak výheň rozžhavená, nerv každý chvěje se a bolně sténá, rtem oprýskaným srkám limonádu a žvýkám nakládané ovoce. 18