STROM ŽIVOTA

Otokar Fischer

STROM ŽIVOTA
Co v rose slz, já všecky vyplakal. Mí ptáci odlétli, mé listí sváto. Den vlek’ se za dnem, tichnul smích a žal, mé roucho svatební mi navždy sňato. Kal s krví zadusily šťávu míz a projaly mne hnilobou a plísní. V mé koruně smích bohů šuměl kdys, teď prázdné nebe posměchem ji třísní. Je soumrak mrtvolný. A nehřmí hrom a vichřice mne nevyrazí z kořen. Proč tlím a hynu, života já strom? Já, zázrak stvoření, proč byl jsem stvořen? 10