V BLUDNÉM KRUHU

Otokar Fischer

V BLUDNÉM KRUHU
Nuž dál! A znovu do života! A rovnou v hřích! A byť i v hloub! Zvědavá žena ctného Lota se proměnila v solný sloup, že chtěla zřít, jak město zmírá a jak se řítí pohroma. A také za mnou prší síra. A také za mnou Sodoma! Jak? Cítím posud křeč a mdlobu? Svědectví staré poroby! Což neprchl jsem z kraje hrobů? Nechť mrtví mrtvé pohrobí! Jen dál! A byť tu láska mřela, a nechť mi otec umírá – Já se svého chci servat těla smrt, přissátého upíra. 29 Leč slyším smích: Smrt se ti hnusí? A za hřích bys jí měnil rád? Ó, živého bys těla kusy s tou pijavicí musil rvát! Je včera mocnější než zítra. Jsou v tobě vrstvy tlících dob. Ne za tebou: je v nitru nitra tvůj hřích, tvá Gomora, tvůj hrob! 30