NA UVÍTANOU

Otokar Fischer

NA UVÍTANOU
Je stále týž ten svět, kam jste se navrátili od smrti, z mrazu, z běd: Istný, hebký, rozpustilý, jak duben zahrá si a dovádí jak dítě, mák zatkne ve vlasy a zapláče si skrytě: však svůdně voní zem a nadosmrti krásné nám slunce nad nebem plá, shasíná i shasne. Je stále týž ten svět, kam jste se navrátili: jenž v lásku míchá jed a pro polibek šílí, pln díků dá se bít, je sluhou, je-li pánem, a na smrt-li má jít, zatančí pod čakanem. Ta zem je stále táž, i v úsměvu i lkání, a všechen život náš je jedno umírání. 13