PYGMALION

Otokar Fischer

PYGMALION
Ty, která spalas, přeletavá něho, tvůj bílý úsměv sen mi vzal a klid; já jsem tě probudil, však pro jiného, já líbal tě a nebudu tě mít. Jsem ten, jenž daruje a mimo kráčí, sám neprocitlý, neobdarován. Mně blaho dívčích rtů, mně oko v pláči jak vážka vzlétne, zmizí jako van. Stín pad’ mi na srdce, jež, rozstoupeno, v své prázdno marně láká bol i slast; jen bílý úsměv tvůj, ó něho, ženo, se bude v něm jak nad propastí třást. 37