SAD

Otokar Fischer

SAD
Přikloň ucho k temnu, k dlani, k listům, k hlíně blíž a níž. Nezní to jak táhlé vání? Moře šumět neslyšíš? Vším, co v tichou béřeš ruku, vším, co přiblížil jsi rtům, duje příval cizích zvuků, jako v mušli hučí šum. Všechny věci země této, k nimž tvůj sluch se zbožně klad, dí, že srdce jejich vkleto v podmořský kdys bylo sad. Dávno vlny opadaly, jinam provalil se proud, ty však z dávných dob, ty v dáli příboj věčna slyšíš dout. 63