1916

Otokar Fischer

1916
Když krve mhou se noční prodral třpyt, já uzřel tělo, přikované k nebi. To Kristus, na oblohy klenbu vbit. A kruté hvězdy byly jeho hřeby. Kdys, vložen v hrob, se vznesl do nebes. Shléd’ znova zem a znova zemřel za ni. V kříž vbili ho kdys lidé, otec dnes. Kam vzlétnout, není. Není z mrtvých vstání. 25