ÚTĚCHA

Otokar Fischer

ÚTĚCHA
Když díkem zrosené své oči obě, v nichž třpyt je noci, v sebe noříš něm, když přivřeš zrak, že hvězdy nosíš v sobě, jsi básníkem. Když v nitra svého zasněžených hvozdech svou ztratíš stopu, ztracen zrakům všem, když najdeš se, že světa slyšíš povzdech, jsi básníkem. Když mezi zástupem, jenž tobě klne, svou píseň vzývat znáš a zhrdat zlem, když nemluvíš, že srdce máš tak plné, jsi básníkem. Když před madonnou pokleká tvé mužství, však z objetí, jež mužů všech je snem, sám pro svých hvězd se vyrveš dobrodružství, jsi básníkem. 51 Když modlíš se: Jsem zrezavělý svícen, jej rozlom, pane, ale k sobě vem a zachraň plápol, tebou jenž byl vznícen – jsi básníkem. 52
Básně v knize Hořící keř:
  1. ZEMI
  2. PÍSEŇ
  3. STROM ŽIVOTA
  4. VZPOMÍNKA
  5. NA UVÍTANOU
  6. V MĚSÍČNÍ ZÁŘI
  7. AVE, ANIMA
  8. MASKA MRTVÉ MLUVÍ
  9. SETKÁNÍ
  10. VlGILIE
  11. LEGENDA
  12. 1916
  13. MERLIN
  14. KOUZELNÍK
  15. PŘÁNÍ
  16. V BLUDNÉM KRUHU
  17. NEVĚRNÝ
  18. NEVĚRNÁ
  19. TROUVEROVA PÍSEŇ
  20. PYGMALION
  21. PROROK
  22. V RODNÉM KRAJI
  23. STROM
  24. ŠVANDA DUDÁK
  25. S BOHEM
  26. REKVIEM
  27. Opojení
  28. Prosba
  29. Hlas
  30. ÚTĚCHA
  31. CHVÍLE
  32. VÍRA
  33. MOTÝL
  34. UKOLÉBAVKA
  35. JARNÍ VÝKŘIK
  36. LÉK
  37. PÍSEŇ
  38. SAD
  39. CESTOU