ZEMI

Otokar Fischer

ZEMI
Jak poskvrněn je svět! Však my jsme mládi a z hloubi vydechujem, ty a já, když večer prsty zlatými nás hladí, nás oba, viď, má země panenská! Já dlouho bloudil. Nejen z luk a lesů, já k tobě přišel z dusna lidských cest. Svět sáhl na mou píseň, již ti nesu, já měl ti jeho prach a popel nést. A přece, vím, jsem tvůj. Až k tobě dolů se nakloním, ty dík mi pošeptáš, ty přijmeš mne v své náručí a spolu nás houpat bude večer, otec náš. 7