ZDA UNESU TÍHU –

ZDA UNESU TÍHU – Janu Chmelíkovi
Zda unesu tíhu, jež údělem je mi? Zda odolám hrůzám a samot bezcestí? Jak zmíral bych někdy nejtvrdší pod pěstí, jak nesl bych širou tu, smutnou zemi: zda unesu tíhu, jež údělem je mi? Ó, Tajemný Duchu bezpečí, opory! Ať neztřísněn tvořím, jsa dobrý, nelživý, jak všední den prostý, vždy dělník poctivý, své srdce – své všecko! – vždy plné pokory... Dej síly mi, dechu, dej tvrdé přísnosti, mé očisti zraky a veď vždy ruku mou, má duše buď zářnou, dalekou oblohou, a srdce mé zlatým buď ptákem volnosti! Dej znamení snům mým a cestu pro ně vol, a rozežhni hvězdy svých tajuplných drah, 9 sláb’ abych nebloudil a zchudlý v temnotách, zem’ rozezni v hrudi mi hudbou, s pólem pól, zem’ záhadnou, marnou, jež slzou vždy je mi, jež z božího oka v hvězd zlatý padla prach, zem’ člověka, lidstva na slunných výpravách, zpěv víry milionů, tu širou světla zemi: ať nejdražší slova mi zvoní srdce dnem, ať tvoření znojem jdu, sladkou moudrostí, hloub’ statečně měřím zla, zmaru, věčnosti, ať smutek můj v posled vždy vyzní souzvukem! Zda vyslyšíš vždycky a s milostmi všemi, bych odolal hrůzám a samot bezcestí? Jak zmíral bych někdy nejtvrdší pod pěstí, jak nesl bych širou tu, smutnou zemi: zda unesu tíhu, jež údělem je mi? 10