ŠTĚSTÍ ZRAKU

Rudolf Krupička

ŠTĚSTÍ ZRAKU
Mé oči smavé zahrady kol vsí a v středu měst: dlaň tajemná v ně hodila svých sluncí světla, v jich květy vyplakat’ se dala miliardám hvězd, snem obtížila každou ratolest, v ně ptactva nadějí se z dálek hejny slétla, jich středem kráčí, z hlubin nekonečna, touha věčná... Mé oči teskné hřbitovy, kde úsměv zkameněl: je země prokleta i lidstvo, vzlet a bytí, zvon srdce, ten, ach! marnou láskou zněl, jest úzko z duší, srdcí, slov a děl, je půlnoc nejhlubší a marno někam jíti... Vzdech kosmu stoupá k hvězdám nekonečný: smutek věčný... Mé oči vroucí modlitby, snů duše tichý znoj: svých díků obětmi se za vše srdce koří... 50 Pro zázrak paprsků, sny tvůrčí, lidstva nepokoj, pro smutky lásky, oblak, souzvuk, boj, pro marné štěstí života mé slzy hoří za bílých polední i za soumraků štěstím zraku! 51
Básně v knize Zlatá kotva:
  1. ZDA UNESU TÍHU –
  2. NOVÝ VĚK
  3. MEDITACE JITŘNÍ
  4. BÍLÝ PTÁK
  5. ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...
  6. SLOVA TVÁ...
  7. STÍNU
  8. BRATRSTVÍ SMUTKŮ
  9. TULÁCKÉ SRDCE
  10. VÍTĚZSTVÍ KŘÍDEL
  11. NAD ROVEM BÁSNÍKOVÝM
  12. SOUZVUK NEKONEČNA
  13. BÍLÉ DVEŘE
  14. O VĚČNÉM LÉTĚ SNÍ DUŠE –
  15. VĚŘÍM...
  16. ULICE
  17. MELANCHOLIE
  18. ŠTĚSTÍ ZRAKU
  19. BOŽE, STVOŘITELI –
  20. DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA
  21. ŽENY
  22. EVROPA
  23. RODNÁ ZEMĚ