ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...

Rudolf Krupička

ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...
ZnítZnít’ hudbou měla slova má, že oči Tvé mne zlákaly, že hlavu štěstím zpily, srdce zahubily – a že plakaly... Chvěl půlnocí se něhy pláč... Kdos’ marně volal nocí tou: jen olše hovořily, měsíc stoupal bílý černou za vodou. V dní požárech se brodil zrak. Hruď rozkvétala tuláka: zas’ modrem kvetly hory, táhla za obzory sněžná oblaka! 19 Les zahučel a vůní dých’, mé srdce modru kývalo! Sta písní ptačích vzkvetlo, bílé, žhavé světlo na všem zpívalo! Kraj barvami se rozepěl, kraj barvami se zpovídal! Z hor kdosi v kraj se díval, plnou hrudí zpíval, do barev se smál. Vše pro lež krásnou očí Tvých: že marností mne zlákaly, že hlavu štěstím zpily, srdce zahubily – a že plakaly... 20
Básně v knize Zlatá kotva:
  1. ZDA UNESU TÍHU –
  2. NOVÝ VĚK
  3. MEDITACE JITŘNÍ
  4. BÍLÝ PTÁK
  5. ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...
  6. SLOVA TVÁ...
  7. STÍNU
  8. BRATRSTVÍ SMUTKŮ
  9. TULÁCKÉ SRDCE
  10. VÍTĚZSTVÍ KŘÍDEL
  11. NAD ROVEM BÁSNÍKOVÝM
  12. SOUZVUK NEKONEČNA
  13. BÍLÉ DVEŘE
  14. O VĚČNÉM LÉTĚ SNÍ DUŠE –
  15. VĚŘÍM...
  16. ULICE
  17. MELANCHOLIE
  18. ŠTĚSTÍ ZRAKU
  19. BOŽE, STVOŘITELI –
  20. DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA
  21. ŽENY
  22. EVROPA
  23. RODNÁ ZEMĚ