BÍLÉ DVEŘE

Rudolf Krupička

BÍLÉ DVEŘE
Za bílými dveřmi sluncí chorovody: nahých ňader rozzpívané mramory hoří v zlaté obzory, za bílými dveřmi, za bílými dveřmi lásek hody. Nahá těla bílá – srdcí meteory: kosmem víří bezúčelným, prázdnem, tmou, věčnost nesou zářivou, nahá těla bílá, nahá těla bílá, štěstí hory! Země jeden plamen, věčné světlo rána: kytky smíchu v křižovatky hází cest, na slzy, stesk, na bolest, 37 země jeden plamen, země, země, země milovaná! Nad bílými lůžky díků chór zní vděčný: za to moře pokrytství a sladkých lstí, za to moře bolestí, nad bílými lůžky, nad bílými lůžky souzvuk věčný... Za bílými dveřmi něha pláče tklivá: nekonečnem, nekonečnem jak by zněl sladký nářek srdcí, těl, za bílými dveřmi, za bílými dveřmi země zpívá... 38
Básně v knize Zlatá kotva:
  1. ZDA UNESU TÍHU –
  2. NOVÝ VĚK
  3. MEDITACE JITŘNÍ
  4. BÍLÝ PTÁK
  5. ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...
  6. SLOVA TVÁ...
  7. STÍNU
  8. BRATRSTVÍ SMUTKŮ
  9. TULÁCKÉ SRDCE
  10. VÍTĚZSTVÍ KŘÍDEL
  11. NAD ROVEM BÁSNÍKOVÝM
  12. SOUZVUK NEKONEČNA
  13. BÍLÉ DVEŘE
  14. O VĚČNÉM LÉTĚ SNÍ DUŠE –
  15. VĚŘÍM...
  16. ULICE
  17. MELANCHOLIE
  18. ŠTĚSTÍ ZRAKU
  19. BOŽE, STVOŘITELI –
  20. DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA
  21. ŽENY
  22. EVROPA
  23. RODNÁ ZEMĚ