BOŽE, STVOŘITELI –

Rudolf Krupička

BOŽE, STVOŘITELI –
Z pravěků tmy odkaz nejkrutější, sladký jako manna, prokletý, oplakaný, jsi, ó Lásko, krve mé smysl jediný! Lživá jsou poledne ctností, prolhaná přetvářek rána: hvězdami, pokořením, slzami, nadějí jsou dary Eviny... A její klín – Bože, Stvořiteli, mne, mne k sobě zdvihni! – středem je milosti Tvojí, moudrosti, stvoření Tvého věčným snem, zhaslých hvězd labutí písní, života ničivou výhní, věčnosti slitováním, úsměvů hrobem a tajemství pocelem. Žebráků všech hodem vytouženým, chlebem země, solí, v žalobě okovů věčné jediným, nejhlubším vzlykem radosti, pralesy krvavých smutků, ranami, které nepřebolí, pláčem a ponížením, šílencův ubohých modlitbou úzkostí. Do vteřin mých – květů zdivočelých – rozhozených žitím, stříbrem mi napadá rosy, napité svitem Venuše, srdce své, opilé štěstím, jak zralý plod pukat’ cítím, a ruce vidím něčí, ohnilé ruce dvě, sahat’ mi do duše... 52 Živote můj! – Tíha bezeměrná hlavu tísní, drtí, krajinou srdce boj běsní – na věčné časy bez míru: Evo, zvíře, duše má! pláči a jásám životem, smrtí – Bože, Stvořiteli, Ty a já, srdcem jsme země, vesmíru, bijícím zvonem k slávě poražených, odpuštěním a hranou nad lány květů divokých – pro všechny jsoucna vteřiny: z pravěků tmy odkaz nejkrutější, který chutná mannou, prokletý, oplakaný, jsi, ó Lásko, krve mé smysl jediný! 53

Básně v knize Zlatá kotva: