DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA

Rudolf Krupička

DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA
Země se jimi zachvěla – srdce dokořán: pršely zlaté hvězdy se všech, se všech stran, šlehaly plameny z pólů bran; letěly hrudí stříbrné zvony, tančících vlasatic miliony, zůstala země stát’, řeky stály: polibky žhavé, polibky sladké, mladost mou rozplakaly... Světelným mořem hodiny dvanácté hudba zní do bojů vesele jdoucích dní: melancholická hudba poznání... Světelné moře nám v oči slzy hází, objetí nové a nové nás vyprovází, prapory, věnce – na každé věži: polibky žhavé, polibky sladké růžemi srdcem sněží! 54 V dalekých obzorů hřbitovech budou světly plát’, a jako západy plné krve a zlat posledním teplem hřát’, do kopřiv padat’ a uschlých malin, života smutných do rozvalin, padat’ a zpívat’ – ještě – ještě –: polibky žhavé, polibky sladké, věčného jara deště... 55
Básně v knize Zlatá kotva:
  1. ZDA UNESU TÍHU –
  2. NOVÝ VĚK
  3. MEDITACE JITŘNÍ
  4. BÍLÝ PTÁK
  5. ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...
  6. SLOVA TVÁ...
  7. STÍNU
  8. BRATRSTVÍ SMUTKŮ
  9. TULÁCKÉ SRDCE
  10. VÍTĚZSTVÍ KŘÍDEL
  11. NAD ROVEM BÁSNÍKOVÝM
  12. SOUZVUK NEKONEČNA
  13. BÍLÉ DVEŘE
  14. O VĚČNÉM LÉTĚ SNÍ DUŠE –
  15. VĚŘÍM...
  16. ULICE
  17. MELANCHOLIE
  18. ŠTĚSTÍ ZRAKU
  19. BOŽE, STVOŘITELI –
  20. DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA
  21. ŽENY
  22. EVROPA
  23. RODNÁ ZEMĚ