BRATRSTVÍ SMUTKŮ

BRATRSTVÍ SMUTKŮ
List padá za listem jak krve krůpěje, jíž hrozny nadějí se posléz’ nalijí, do rytmů kroků dní pták jeden nepěje, jen smutků bratrstvím se oči zalijí... V chvat hodin střemhlavý a v poklid slunných dní, v snů brány duhové a v nadějí všech vzlet tmou padne bezhvězdnou, samotou půlnoční a tíhou bezměrnou zlých, dlouhých, dlouhých let! A oči vypálí jak požár prérii, jež květy zpívala a barvou zelenou, a vpadá lavinou a prudce dobijí v sny duši zakletou a k smrti zemdlenou. A věčně obchází – tvář bílou, z mramoru! – svých očí dýkami vznět každý zabijí, vzplát’ zoři nedává v tmách pustých obzorů, své ruce přepevně kol hrdla ovíjí. 25 Ó smutků bratrství, jež čekáš u dveří a v nocích pod okny, když hvězdy zemřely! Tvůj pohled přepadá, v střed duše udeří, a člověk umírá, tvá náruč sevře-li... Ó smutků bratrství, jež stoupáš na můj práh a navždy usedáš – s mým srdcem ve dlani! – Je ticho strašlivé a hoře v samotách, do cest mých ztracených zní marné volání..volání... List padá za listem jak krve krůpěje, jíž hrozny nadějí se posléz’ nalijí, do rytmů kroků dní pták jeden nepěje, jen smutků bratrstvím se oči zalijí... 26