PÍSEŇ NA MOŘI

František Kubka

PÍSEŇ NA MOŘI
A moře je širé, jak velikost bytí... Jak velikost toho, co rozluštit jdem v žití. V nekonečných prostorech sami dva: ty i já... Zeleným snem usnuly vlny. A lodi bílý, štíhlý klín se řítí tam, kde v moře slunce spadlo, jako když rudý a zlatý kámen v hlubinu hodí. Bezově bledé klenutí nebe do šeda svadlo. Jak řežavý plamen vytrysklo srdce a objalo tebe. Je bez hranic moře, jak velikost bytí. Hluboké je, jak propast očí tvých. Vzal jsem tě ssebous sebou v šedivé žití, a ty mne miluješ za ten hřích? [32]