STAL JSEM SE ZEMÍ

František Kubka

STAL JSEM SE ZEMÍ
Je mi, jako bych byl na širém poli, kde taje... Teple voní mizící sníh, hučí zvony z dalekých věží. Kolem mněmne přešel mužík v žlutém plášti a žena v bílé sukni a červeném šátku. Je mi, jako bych byl na širém poli, kde taje. V kalužích svítí slunce a modro. Hnědými zraky hledí zpod sněhů máť ruská země. Stoupají vody, drtí se kry a skřípavě trou se o černé kořeny vrb. Je mi, jako bych byl na širém poli, kde taje. Míz plny jsou břízy, perlivě jehnědy kanou po větvích jív. A je mi, jak byl bych tajícím polem, vodou, jež stoupá, jívou, jež kvete. Je mi, jak bych splýval s jarním krajem, jakoby srdce tlukot byl ohlasem nárazu větru, bez citů, myšlenek, jak bych byl zemí. Z rukou mi tryskají sněženky, v ústech cos roste podobno mladým jahodám. Šumí to travou po těle, včely hučí v zelených vlasech. Stal jsem se zemí, kvetoucí hmotou. Jenom tam, v prsou, kde míval jsem srdce, šlehá cos vzhůru červeným plamenem nezhasitelným: lidské touhy revolta věčná. [10]
Básně v knize Hvězda králů:
  1. RUSI!
  2. RUSKÝ MOTIV
  3. SEVER
  4. STEP
  5. STAL JSEM SE ZEMÍ
  6. BŘÍZY
  7. KONEC ANABAZE
  8. RODILA VELIKÁ, SLOVANSKÁ ZEMĚ
  9. RUS
  10. TY
  11. BARBARSKÁ ÚSTA
  12. MANDŽURSKÉ JARO
  13. ZIMNÍ ZVONY
  14. VÍM, KDO JSI
  15. TICHÁ LÁSKA
  16. PŘI ODCHODU
  17. DÍK
  18. PEKING
  19. SINGAPUR
  20. POPĚVEK NA MOŘI
  21. PÍSEŇ NA MOŘI
  22. V INDICKÉM MOŘI
  23. SIBIŘANCE
  24. DĚVUŠKO RUSKÁ
  25. JARO CHUDÝCH
  26. KVEŤTE LOUKY!
  27. O MRTVÝCH POHÁDKÁCH
  28. MY TIŠE RUKU V RUCE ŠLI...
  29. ZVONY DOMOVA
  30. MŮJ SVĚT
  31. HVĚZDA KRÁLŮ