SIBIŘANCE

František Kubka

SIBIŘANCE
Tys nezřela dřív štíhlé palmy stát nad džunglemi, kde opic stáda svistí, tys neviděla zénit slunce plát na věčně zelené a dětsky mladé listí. Tys neviděla bělost Esplanád nad mořem nehnutým a banány a dýmy kadidel posvátných, kdy v kokosový sad gong hučí výkřiky a echy bronzovými. Tys neviděla dříve ryby hrát nad zátokami tancem slunce, síly, a neviděla slony ubíhat od pramenů, kde dlouze vodu pili. A přec v tvých žilách dávno cítím vlát cos jako prales, džungle, moře, palmy. Když líbáš, probouzí se v tobě Asiat, jenž všechen žár i všechnu něhu dal mi. [34]