DĚVUŠKO RUSKÁ

František Kubka

DĚVUŠKO RUSKÁ
Děvuško ruská, s Madonny očima, s nožkama pážete, s pohyby štíhlými cítíš, že píseň, jen písničku žili my, život že počíná? V palmách jdou překrásné, žluté silnice, v lianách monzuny neryjí stopy, jako dny prchají léta zde, měsíce, mladé a věčné, svěží jsou trópy. Na rudých stezkách hnědé jdou ženy, amfory na hlavách ke zdrojům vodním, sandál se boří do zelené pěny, mimozy zlekaně zvadají pod ním. Na moři nocí hvězdy plují lomenou stopou ve vlnách vzňatých, tygři když z džunglí vystupují napít se v palmách z pramenů svatých. Hedvábná noc, když dravčí svou tlapu na čelo měkce a lenivě klade, nikdy tak sladce už nebude, chápu, pohřbíme v travách šílenství mladé. Neboť tam v daleku malá je zem, malá, jak mnohý z těch ostrovů zde. – Život tam není barevným snem, s fanfarou bojů ulicí jde. Děvuško ruská, s Madonny očima, v šatečkách zbrocených mořskou pěnou! [35] Nebuď mi smutná, že písničku žili my. Teď musíš k bojům dát síly mi, teď budeš ženou... [36]