CHVÍLE ZJEVENÍ
Kráčím až po pás vysokou travou,
kolem mne horská srpnová seč.
Duši mám volnou, klidnou a smavou,
vnímavou pro širých obzorů řeč,
pozornou pro každé stebélko trávy,
povděčnou za každý zdravící květ,
vědomou ticha, štěstí a slávy,
lehkou, jak bílých oblaků let.
V souladu tichém, v milostném světle,
splývám svým nitrem v tajemství kruh:
bez konce dálky, obzory zkvetlé,
uvnitř i kolem – všecko je Bůh.
11