CESTA DO TICHA
Jde cesta do ticha, daleko od lidí,
kde jenom Bůh tvé srdce uvidí.
Jdeš poli sám a skřivan nad hlavou
tvé oči obrátí na klenbu modravou,
a chvíle jde a věky jdou
v skřivánčí písni nad hlavou.
Jde cesta do ticha, je celá zaváta
zvadlými úsměvy, jak listím ze zlata,
a dny tvé podzimní jsou slunné aleje,
kde šlapeš tichounce na mrtvé naděje,
a dobře víš, kam cesta jde,
a cítíš, že tak dobře je.
Jde cesta do ticha jak oblouk duhový,
a nikdo z lidí kol ti o ní nepoví,
ač od kolébky srdce tvé se ptá,
kudy se zpátky jde ku bránám života.
41
A bloudíš dlouho, bloudíš sám
nad čas a prostor, k výšinám.
42