IMPROVISACE
Hleď, jak ten svatý tam si stojí klidně
ve výklenku svém v tiché ulici,
poněkud skloněn, jak by patřil vlídně
na zvadlou u svých nohou kytici,
zadumán v zbožnou zašlé doby krásu,
tak vzdálen všedních rozkoší i vin,
co za rohem kdes člověk našich časů
se v světle barů utápí a kin.
Jak by mu sotva za pozornost stálo,
čím žene karneval nás chabě třeštící –
jsme dětmi doby, věřící tak málo,
a on syn doby příliš věřící.
39