ROMANCE KRÁTKÁ
Do knížek vložila sněženky květ.
Milý se vrátil z cesty zpět.
„To kvítko jsem utrh’ cestou lesem,
tál sníh a svítilo slunce. Má milá, zde jsem.“
A polibek jeho jak jarní vítr byl vlhký a svěží.
Do vlasů sáhla si rukou mdlou –
jehličí snítku v nich našla, suchou a zčernalou.
To s milým se loučila v podzimním lese,
vraný ho koník na vojnu nese.
Daleká bílá step. Hvězdy se jiskří a sněží.
Milý má růži na prsou, k hvězdám se dívá snad?
Na zemi leží!
27