RÈVERIE BLANCHE (J. M.)
Synáčku můj,
kdo se víc raduje z Božího divu,
kdo se víc klaní a kdo víc jásá,
než ty, když se díváš
na první sníh?
Loni tě teprve přinesla vrána,
a ty jsi nevěděl, že padá sníh,
spinkal jsi tiše, malý a hloupý,
v peřinkách svých.
V pokoji ticho – záclony bílé,
za nimi v teple na rukou matky
ručkama třepeš – jaká to krása!
Jednou jen v žití takový zázrak, taková chvíle –
tvůj první sníh!
38