NA CESTU

Věra Vášová

NA CESTU
Poslední krev svou srdce vyronilo a poslední svou zazpívalo píseň, svou mincí poslední o kámen zazvonilo a odešlo jak chudý tulák v dálku. „Dát nic už nemohu, k čemu bych u vás bylo? Teď nechte mne, jsem jenom žebrák Boží. Půjdu si vyprosit na cesty, mezi hloží, pod hvězdnou oblohou co pro mne ještě zbylo.“ 43