U Sadové

Karel Horký

U Sadové
Na bojišti u Sadové, kde se v šest a šedesátém odehrálo rudé drama, roste nyní žito, ječmen, pšenice a žírný oves, vonné pruhy jeteliště zasahují v kouty lesů... Sedláci tam zcela klidně po svých polích sejou zrní, klidí lány bílé řepy, zorávají zbytky strnisk... Někdy zaskřípe to v pluhu nepříjemným, drsným zvukem, dvě tři bílé lidské kosti ocitnou se pod ruchadlem... Sedlák zastaví své koně, někdy hodí kosti stranou, jindy zlostně pozakleje: „Zatracené hnáty! Pořád plete se to svinstvo pod pluh!“.... Křikne: Hyje! a pak klidně doorá zas svoji brázdu, stružky potu setře s čela, usedne si na ruchadlo, aby sněd svůj krajíc chleba. 23 Rozoraná brázda voní, skřivánek se vznesl vzhůru, rozkošně je u Sadové. 24