K svatbě prince Jáchyma

K svatbě prince Jáchyma
Svatba mladistvého syna německého císaře, prince Jáchyma, konala se včera dne 11. března 1916. Nechť hlasy děl verdunské bitvy, která právě zuří, znamenají pro vznešené novomanžele fanfáru vítěznou. Z vídeňských časopisů.
Vynořit se z prachu, z kouře bomb, vyškrábat se z krve, z hekatomb, kráčet přes hnáty a přes lebky, přes rozbité hračky, kolébky, nevidět nic nežli zdechliny, střepy z hodin, škvarky z peřiny, ukazovat bledé nevěstě třísky z ptačích budek na cestě, otírat ji cípem šátečku, mozek když jí stříkne na vlečku, upozorňovat ji: „Napravo! zde to hnije, zde je nezdravo!“ Upozorňovat ji: „Nalevo! zde se vrány perou o střevo!“, přeskakovat otevřený hrob, který měří dva tisíce stop, vidět mrtvoly pluk na pluku, černý flor si nedat na ruku, otcem dát si moudře vyložit, smutek že lze vždycky odložit, po tetě jej přesně donosit, po hekatombách ho nenosit, 134 v plánu svatebním nic neměnit, jedenáctého se oženit, nezastavit se, jít pořád dál, aby pastor dlouho nečekal, do kostela pevně vykročit, knírek vzhůru sobě zatočit, dát si zpívat a hrát varhany, za hosty mít vrány, havrany, klekátkem mít přeražený strom, za družbu mít strašidlo Mort-Homme,* otcem, matkou dát se obejmout, sejmout čapku, šťasten pokleknout, slavit sňatek, dát si požehnat, myslit na noc, rozkochat se, vzplát – – Hohenzollerne, toť hrdinství! Je však svatba, končme vesele. Buďte šťastni, novomanželé! 1916.
*Jeden z vršků verdunské pevnosti, o který byly sváděny dlouho s obou stran nejvražednější boje.
135