Vzpomínka

Karel Horký

Vzpomínka
V můj pokoj často zavane dech polí, kde pek jsem kdysi s kluky brambory, a hajnému, jenž chtěl nás vyhnat holí, jak vyplázli jsme jazyk na vzdory. V můj pokoj často zavane ta vůně, ta vůně mládí, které zkrotil mrazík, a člověk někdy žhavou touhou stůně, zas jako tenkrát vypláznouti jazyk... Kus komiky je v podivném tom přání a leckoho snad k úsměvu to nutí, leč ruku k srdci, pěkně beze lhaní: Co dal by mnohý za to vypláznutí? V můj pokoj často zavane ta vůně, mdlá vůně nati, čerstvých bramborů. Ach, dětství leží dávno na dně tůně, však bubliny se derou nahoru... 25