Hrad Rotštejn

Hrad Rotštejn
Řekli mi, že tam pohřbena rytířka mladá, lepá, spí prý tam v bílém hedvábí zazděna v krytbě sklepa. Čacký pán Vok šel na Turka – K Turku je cesta dlouhá – Rytířskou paní schvátila nešťastná, zrádná touha. V odplatu za tu nevěru dýka jí rzí teď v hrudi – – Byl jsem v těch sklepích. Jejich zdi jako ta dýka studí. Ticho tam, ticho hrobové, chvilkou jen kdesi z brambor slyšel jsem cvrčka rámusit, rachotil jako tambor. Příteli cvrčku, nač ten hluk? K čemu ta hudba mstivá? K čemu to bubnů víření rušit má spánek zdiva? 50 Z klenby mi cosi šeptalo: Rytířku srdce bolí – – Když tenkrát byla nevěrna, vířily bubny v poli. Viděl jsem náhle oči dvě, modré jak polní chrpy – – Příteli cvrčku, netušíš? Rytířská paní trpí. Spěšný krok hned mne zavedl do pole v brázdy brambor. Chytil jsem cvrčka. Už tě mám! Nehluč tu jako tambor! Bránil se, štípal kusadly... Ušla mi krůpěj krve... Já ho však dones’ míli dál: Teď si hluč jako prve! Klidně už tedy, paní má, klidně a sladce spěte – – Zdalipak, až se shledáme, se na mne usmějete? Za hrůzných fanfár andělů, kvílení, nářku, shluku, v soudný ten den vás vyhledám, stisknem si tajně ruku. 51