Můj otec

Karel Horký

Můj otec
Můj drahý taťko, vidím Tě jak dneska... Tvář vosková a na rtech úsměv chví, ve sněhu vlasů mizí známá stezka, na vpadlých prsou párek medailí. Ty medaile! Jak bývaly Ti mily! A dali Ti je také do truhly... Náš milý tati, přemýšlím už chvíli a na tváři mi slzy přituhly. Den ze dne cifry, znovu, znovu, znovu, ach, psal jsi cifry přes půl století... Nakonec stužka, kousek mdlého kovu a známý modrý půlarch vzápětí. Můj drahý otče, umřels jako bohém. Krev vycedils – a kdo měl zlato z ní, ten nepřišel říc ani spánembohem a nashledanou, pane důchodní... Spi dobře, taťko. Padesát let sloužit, to věru rády zdřímnou oči mdlé... Už nikdy cifry nebudou Tě soužit a tiskni k prsoum ty své medaile. 29