Starý pán

Starý pán
Je starý jeden, starý doktor „v Židech“,*) má zašlé brejle s omšelými sklíčky. Ten starý pán se dobře vyzná v lidech a mnoho let už léčí bledé šičky. Nedělá kličky, řekne jen: Plíčky –, je tuze dobrý, roztomilý pán. Je zamilován v tuto běžnou frázi a cítí něžně s hektickými líčky. Dá ucho k ňadrům, zamrká a vrazí košilkou dýku v srdce bledé šičky: Nedělá kličky, řekne jen: Plíčky, je tuze dobrý, roztomilý pán. Ten starý pán vždy mluví bez okolků, neb zná ty ženy s opuchlými víčky. Když smrt jim zapře, půjdou dělat holku... Ach, zná tak dobře osud bledé šičky... Nedělá kličky, *) Tak se dříve říkalo jedné ze čtvrtí pražského Starého Města. (Poznámka vydavatelova.) 41 řekne jen: Plíčky –, je rozumný a roztomilý pán. Jen o Dušičkách starý pán jde s holí a na hřbitově přepočítá svíčky. V ten šerý den ho staré srdce bolí a slyší plakat všecky mrtvé šičky. Spočítá svíčky, vzdychne si: Plíčky –, a kráčí domů, starý dobrý pán. 42