Jsem hvězda v modrém prostoru...

Růžena Jesenská

Jsem hvězda
v modrém prostoru...

Jsem hvězda v modrém prostoru zmítaná touhou – hořím krvavě po písni srdce, po tvém hovoru – – a padám k zemi v smutné únavě. Propast se tmí. A ty, můj vzdálený, ty vzdálený mne nejdeš zachytit, já padám, zhasnu, krví zbrocený mou stopu bude kámen krýt. Snad přijdeš v čas a hvězdu zachytíš, jsem tvoje, tvá – tvůj každý sen a dech – – Však kdybys našel štěstí blíž: tu krev mou na kameni růží zarůst nech. 11