Posloucháš zvony...

Růžena Jesenská

Posloucháš zvony...
Posloucháš ony podivné zvony – smutné jak stony jezů, když vlna přenáší srdce? Po oknech splývá svatební závoj. Polibků plna chvějí se ňadra. Obzor se stmívá, posloucháš zvony? Hvězda se s písní odchodu vrátí, mraky se zlatí, půlnoční světlo záhadně slétlo na lůžka tmavá. Chceš, aby rudé v prsou nám kvetlo, až kolíbavá, modravá, plavá hvězda se vrátí? Stíny a tony snů: mluví luna – nehmotná struna. Odveď mě tedy tam v kraje růží, k purpurové zoře – v zapomenutí, ať naposledy zpínají pro nás oblaky, moře, stíny a luna. 55