Je smutná krajina...

Růžena Jesenská

Je smutná krajina...
Je smutná krajina a tichá jako dech polité země slzou, příliš vzdálené přinášel vítr žhavé vůně v záchvatech bolestné rozkoše a hledal ztracené – květy ztracené. A jednou v podvečer na pole soumračná, na modré pahorky, v cest křivky změněné napadla s křídel větru záře zázračná, věčného srdce plamen: rudé vrácené, květy vrácené. 45