Neznámé lesy...

Růžena Jesenská

Neznámé lesy...
Neznámé lesy, kvetoucí dech země, opony světa, mlhy modravé, stmívání důvěrné, sen luny ve mně a v tobě oheň růže krvavé. Byli jsme sami. Potopené zraky do moří duší svých, a v závrati jsme hleděli jak tiše táhnou mraky, podivné táhnou mraky. Rudý květ pad v jezera. My začli doufati v zázračný nový našich srdcí Svět. 27